Z historie CHS

Srdečně Vás vítám na stránkách mé CHS z Černické stráně. Od dětství jsem si přála mít psa, ale splnilo se mi to až v období puberty, v roce 1995, kdy rodiče přivezli krásné žíhané štěňátko německého boxera-fenku s PP, jménem Ari z Bílé hory (Arinka, Aruška). Byla úžasná, se všemi kamarádka, poslušná - s taťkou chodili na cvičák a my s bratrem jsme byli na různé blbiny a hry.. Odešla ale velmi brzy....měla nemocné ledviny a v 6-ti letech jsme se s ní museli rozloučit. Nikdy na ní nezapomenu na tu naší čertici (měla krásně tmavý čumák a oči).

Život šel dál a mě stále víc a víc přitahovalo mít zase psího parťáka, věnovat se výcviku - sportovní kynologii. A splnilo se mi to - můj osudový pes-fenka se objevila v roce 2004. Zlatá fenka německého boxera s PP, jménem Bety (Beky, Bekča, Bekýšek...), z CHS od Myší boty, která se stala zároveň zakladatelkou CHS z Černické stráně. Byla pro mě vším, úžasná fena, milující od mala obrany i poslušnost, stopy nám začaly jít až v "důchodu". V roce 2008 se stala maminkou vrhu "A" a 9-ti krásných štěňátek. Všichni se dostaly do dobrých rukou a měly krásný život. Rok 2014 byl pro mě tím nejhorším v mém životě, jak po stránce osobního života, tak po zdravotní stránce Bekynky. :-(  I přesto, že pan doktor úspěšně odoperoval nádor na slezině, tak se bohužel komplikace za rok objevily zase a to už nešlo zastavit....usnula mi v náručí a já navždy ztratila tu nejlepší kamarádku na světě a odešlo i kus mého srdce. Byl to hodně silný zážitek a strašná beznaděj. :-( Dožila se ale myslím hezkého věku, 11-ti let. Myslím na ní každý den, a i když je to už několik let co odešla, pořád to bolí...

Dalších pár let jsem byla bez pejska, nešlo to, bydlela jsem v paneláku a řešila svůj život.. Bylo to strašně těžké a moc mi vše chybělo - cvičák, lidičky ze cvičáku, procházky, výlety, dovolená s pejskem, vítání psího parťáka když přijdete z práce domů... Kdo to nezná, nepochopí, ale kdo je srdíčkem pejskař, ví o čem mluvím.

Tak to by tak bylo úvodem k mojí historii.. :-) A co že jsem se teď přeorientovala na jiné plemeno - a to HOVAWARTA? Moc se mi nechtělo, hodně jsem vše promýšlela a rozhodla se hlavně ze zdravotní stránky, kterou mají hovawarti zatím v pořádku.. A také si neodpustím napsat výrok mojí kamarádky a chovatelky hovawartů Evy Hajšmanové: "Stejně jednou skončíš u hovawarta, vsaď se!" :-D  Co k tomu dodat... Změna je život! Ale boxer je navždy v mém srdíčku a třeba jednou si ho ještě pořídím. :-)

A kdo je další pokračovatelkou mé CHS? Úžasná plavá psí princezna ARIAN (Arianka, Arinka, Aruška, Arí, Arun...), z CHS ELDUNARYA, která mi v roce 2018 převrátila život naruby - naučila mě užívat si cvičák, nebát se a nemít velkou trému - prostě vše probíhá formou hry a v klidu! Užívám si stop, které miluje, jsem šťastná že je se všemi pejsky kamarádka a já nemám strach že se s někým porve....mám z ní velikánskou radost! A víte co se říká...jaký páníček, takový pes! Takže - buďte uvnitř sebe vyrovnaní a klidní a věřte, že bude takový i Váš psí parťák!

Závěrem moc, moc děkuji chovatelkám Verče a Pavlíně Skládalové za vše co pro svoje odchovy dělají - dávají do toho kus sebe, plno lásky, času...a vrací se jim to dvojnásob-šťastné jsou obě strany (chovatelé i majitelé), což je na chovatelství to krásné!