Hovawart - zdraví
V oblasti zdraví hrají důležitou roli jak genetické aspekty zděděné po předcích, tak i to, jakým způsobem přistupujeme k zajištění správného vývoje a správné kondice našeho psa my majitelé. Je žádoucí načíst si alespoň základní informace nutné k tomu, abychom uměli odhadnout případné zdravotní problémy a včas na ně byli schopni zareagovat.
Přestože hovawart se dlouhodobě řadí mezi jedny z nejzdravějších plemen
psů (o čemž svědčí i to, že se může vzhledem k jeho vzrůstu dožít až 14
let), je dobré si průběžně nechat provést vyšetření na několik
onemocnění, která se u tohoto plemene sledují. Co se týče zařazení
jedince do chovu, český Hovawart klub požaduje vyšetření pouze na dysplazii kyčelního kloubu (DKK).
To se provádí pod narkózou, která samozřejmě znamená pro organismus
poměrně velkou zátěž. Proto není na škodu nechat u psa rovnou
zrentgenovat i lokty pro vyloučení dysplazie loketního kloubu (DLK) a ramena k vyloučení osteochondrózy (OCD).
Po úspěšném absolvování těchto tří vyšetření dále nemusíte mít obavu
začít psa více fyzicky zatěžovat (např. v rámci běhu, náročnějších
překážek či dlouhých procházek). Dalšími nepovinnými vyšetřeními jsou
testy na degenerativní myelopatii (DM), dědičné oční vady (DOV) či kontrola stavu štítné žlázy, správné funkce srdce apod.
Dysplazie kyčelních a
loketních kloubů a osteochondróza ramen se řadí do onemocnění
pohybového aparátu, která postihují především velká plemena psů.
RTG vyšetření na tato onemocnění se většinou provádí
nejdříve po dosažení 12 měsíců.
Posouzení
Rentgen
může provést prakticky kterýkoli veterinář, který vlastní potřebnou
techniku. Ovšem jediným veterinářem v ČR, který je oprávněn finálně
vyhodnotit daný snímek pro hovawarta, je pan MVDr. Jaromír Ekr. K němu
se tedy snímky z celé republiky odesílají a pouze od něj je možné získat
potvrzení nutné pro uchovnění psa v českém Hovawart klubu. Doporučujeme
si tedy udělat výlet přímo na jeho kliniku do Hradce Králové, kde si
můžete být jistí, že si pan doktor udělá opravdu kvalitní snímek a
nebude problém určit stupeň dysplazie.
MVDr. Jaromír Ekr, Pražská 94/53, 500 04 Hradec Králové (https://www.vetklinika.cz/)
Dysplazie kyčelního kloubu (DKK)
Dysplazie kyčelního kloubu představuje závažné vývojové onemocnění pohybového aparátu, které je dáno částečně geneticky a částečně vlivem negativních faktorů prostředí. Všechna štěňata se rodí se zdravými klouby, proto se DKK zařazuje mezi onemocnění vývojová. Případný rozvoj dysplazie není tedy dán pouze genetickou výbavou jedince, ale projev onemocnění je v různé míře vázán i na vlivy okolního prostředí, zejména úroveň výživy, stupeň zatížení a rychlost růstu, které přispívají k optimálnímu vývoji kostry a k možnému zmírnění projevů dysplazie u predisponovaných jedinců. (https://www.arvet.cz/clanky/kdyz-onemocni-vas-pes/dysplazie-kycelniho-kloubu.pdf).
Je
důležité zmínit, že dysplazií může trpět i pes, který nevykazuje žádné
klinické příznaky. Preventivní zrentgenování je tedy pro všechny případy
opravdu doporučeníhodné. Nicméně většinou můžeme u psa zaznamenat
kulhání, hůř se mu vstává a chodí do schodů, není aktivní k pohybu a
nemá chuť si hrát či skákat.
B - přechodná forma dysplazie, téměř normální kyčelní kloub
C - lehká dysplazie
D - střední dysplazie, okraj jamky je oploštělý
Dysplazie loketního kloubu (DLK)
Dysplazie loketního kloubu je dědičně podmíněné vývojové onemocnění, jehož základem je osteochondróza (defekt v kostnatění chrupavky v rostoucí kosti). Faktory
ovlivňující vznik tohoto onemocnění jsou nejčastěji rychlý růst,
nadměrná zátěž psa v období růstu či nadměrná dávka vápníku v krmení.
Nejčastějšími příznaky, které můžeme zaznamenat, je kulhání či vytáčení postižené nohy od těla. Obvykle je můžeme pozorovat ve stáří kolem půl roku, ale v určité míře se mohou projevit už i ve 4 měsících. Postupně vzniká v postiženém kloubu artróza, která psu způsobuje obrovské bolesti a vede ke snížení pohyblivosti. Pomoci mohou léky proti bolesti, ale opět je doporučováno využít možnosti psa zavčas zrentgenovat a v případě nálezu konzultovat další postup s veterinářem.
1 - mírná artróza,formace osteofytů, které nejsou širší než 2 mm
2 - střední artróza, formace osteofytů v rozmezí od 2 do 5 mm
Osteochondróza (OCD)
Osteochondróza je
onemocnění chrupavek na kloubních plochách dlouhých kostí a za jeho
vznikem opět stojí jak dědičnost, tak i rychlý růst či špatná výživa.
Dochází k zesílení chrupavky, nedostatečným spojením s kostí, která leží
pod ním, a tak dochází k narušení její výživy a následnému odumírání.
Tato odumřelá část chrupavky se potom může odsunout do kloubní dutiny,
kde působí jako cizí těleso a způsobuje bolestivost.
Degenerativní myelopatie (DM)
Degenerativní myelopatie je progresivní nebolestivé onemocnění, které postihuje bílou hmotu míšní. Postihuje celou řadu plemen, poprvé byla popsána u německého ovčáka před více než 40 lety. Jedná se o onemocnění, které je geneticky podmíněné, ovšem u hovawarta jeho podstata stále není kompletně objasněna. Částečně také proto, že testování hovawartů na DM je poměrně "novinkou" několika posledních let. Příčinou tohoto onemocnění je povětšinou mutace v genu superoxidismutáza 1 (SOD1) v jehož kódující oblasti dochází k záměně nukleotidu G za nukleotid A (c.118G>A; SOD1 A). Záměnou G za A v sekvenci genu vznikne nesmyslný kodon, díky němuž nedojde k řádnému přepisu genu a protein superoxiddismutasa 1, který je kódován SOD1 genem, nevznikne.
Příznaky
První příznaky můžeme sledovat nejdříve od pátého roku života, většinou se však objeví mezi osmým až desátým rokem. Dochází k nebolestivé slabosti pánevních končetin, problémům s koordinací a chůzí, postupně se připojí atrofie svalstva, která vede až k paralýze a ochrnutí pánevních končetin. Pro majitele je to v této fázi na zvíře samozřejmě strašlivý pohled, na druhou stranu je důležité znovu podotknout a uvědomit si, že pes při tomto onemocnění necítí bolest, což může být alespoň malou útěchou.
Vyšetření
Pokud u psa pojmeme podezření, že může trpět DM, vyhledáme veterinárního lékaře, který provede tzv. diferenciální diagnostiku (vyloučí všechna ostatní onemocnění jako je např. spondylóza, vyhřeznutí meziobratlových plotének, Woblerův syndrom, syndrom Cauda Equina, různé tumory, cysty případně i ortopedická onemocnění- DKK, apod.) Provede klinické, poté rentgenologické a následně neurologické vyšetření. Pomoci může také CT nebo magnetická rezonance (což je samozřejmě velice nákladné) či již zmíněný genetický test (provádí ho několik laboratoří - u nás nejrozšířenější Laboklin a Genomia). Žádné z těchto vyšetření nám ovšem nemůže se 100% jistotou potvrdit, že pes opravdu trpí právě na degenerativní myelopatii. Jistí si můžeme být až po histopatologickém vyšetření post mortem - k čemuž většinou (z pochopitelných důvodů) většina majitelů nepřistoupí.
Genetické testy
Test provádí několik akreditovaných laboratoří a je zapotřebí odběr vzorku krve nebo stěr sliznice z dutiny ústní. Genetickým testem nemůžeme předpovědět, kdy onemocnění propukne a potažmo zda se vůbec objeví. I u jedinců, kteří byli genetickým testem označeni za postižené DM, se v řadě případů žádné příznaky neobjeví.
Terapie
Na degenerativní myelopatii zatím není vyvinutý žádný lék, proto je cílem terapie především zlepšit kvalitu života postiženého psa. Pravděpodobně nejlépe pomáhá fyzioterapie - masáže, balanční cvičení, Dornova metoda, asistovaná chůze, apod.
Současná situace u hovawartů
Momentálně se výzkumem DM u hovawartů zabývají odborníci v několika zemích (Itálie, Německo,...). Některé kluby (např. německý HZD) se rozhodlo, že genetický test na DM bude jednou z podmínek pro uchovnění, naopak další kluby se k testování jako podmínce pro chov staví zatím s rezervou a doporučují vyčkat na výsledky dalších výzkumů. Při striktní eliminaci jedinců s mutovanou alelou by totiž došlo k výraznému snížení genetické variability a možnosti zvýšení výskytu jiných onemocnění. Aktuálním stanoviskem Mezinárodní federace hovawartů (IHF) je, že nedoporučují test SOD1 jako podmínku pro chov.